blog
Banát prosinec 2022
TEXT: Jirka Hovorka
FOTO: Hanka Hroudová
Nápad, že vyrazíme na výpravu do Banátu, vznikl vlastně náhodou.
Jirkovi se ozvala kamarádka, že nutně shání někoho, kdo by jí pomohl dovézt auto z Bratislavy. A protože Nataška žije zrovna v Rovensku, v jedné z nejhezčích českých vesnic v Rumunsku, rozhodlo se nás jet nakonec víc.
Moc času na celou akci nebylo. Zažili jsme ale opravdu nevšední prodloužený víkend a vlastně jsme byli možná i dost překvapený, co toho jde za pár dní stihnout. Vyráželi jsme ve čtvrtek večer, a navíc rozdělení na dvě skupiny, protože jedno z aut mělo zůstat v Banátu.
Na místo jsme dorazili v pátek brzy ráno. Rovensko je položené vysoko v kopcích a vede k němu rozviklaná cesta plná děr. Už při příjezdu tak máte pocit, že jedete na místo, kde dávají lišky dobrou noc. Vesnice vězela ve tmě a silnice byly pokrytý tenkou vrstvou sněhu. Zima.
Na nás naštěstí čekala vytopená chalupa. I přes brzkou hodinu nás přišla přivítat pani Pražáková, která, očekávající náš příjezd, dlouho do noci topila v kamnech, jež byla v každé světničce domu. Zajistit další otop bylo ale už na nás. Byli jsme trochu překvapený, když jsme uslyšeli, že dřevo je u pštrosa. A bylo to tak. V kotci se spolu s hezky vyskládaným naštípaným dřívím nacházel i tento exotický tvor, potomek dinosaurů, kterého jsme posléze naháněli po celém dvorku, když nám při pokusu o nasbírání dřeva utekl.
Po rozednění jsme se šli projít po Rovensku. Díky vysoké poloze vesnice jsme se hlavně rozhlíželi po ostatních kopcích, které byly pokryté bílou omrzlicí. Hodně jsme fotili, protože všechno bylo hrozně malebný. Nízký barevný domky a pobořený plaňkový ploty.
Večer jsme si chystali jídlo na ohni. Foukal sice dost vítr, ale zimu jsme u ohně vydrželi dost dlouho a pak se dobře najedli.
Další den nás čekaly hlavní body programu. V dodávce jsme se nejprve vydali na urbex. Už cesta byla dost velký zážitek. Jeli jsme po silnici, která byla tak čerstvá, že nebyla ještě ani značená na mapě. Chyběl na ní asfalt a vedla skrz rumunský vesnice, kde se všichni zdáli překvapený, že tam vůbec někdo jede. Sjeli jsme do údolí a dost velký kus cesty vedl podél Dunaje.
Naším urbexovým cílem byl zavřený důl na měď. Prošli jsme si nejdřív budovu, která přilehá hned k těžební věži. Na podlaze byla suť a listy zapomenutých formulářů. Kafe jsme si uvařili kousek od těžební jámy. Nejvíc náročný bylo se dostat na vršek těžební věže. Kluci se dost zapotili při tahání vozíku do asi dvanáctýho patra. Schodiště bylo dost úzký, nemělo zábradlí a nahoře jím profukoval vítr ze všech stran.
Následoval přejezd do lázeňského městečka Baile Herculane. Chtěli jsme se vykoupat v termálních venkovních lázních. V teplejší lázni, která má asi 50 °C a je pro vozíčkáře o něco lépe přístupná, bylo ale plno. Zvládli jsme se však všichni dopravit do jiné, o něco chladnější (asi 36 °C), a vydrželi v ní pár hodin. Popíjeli jsme a po pravdě taky dost kouřili. Jak poznamenala jedna z členek výpravy, chovali jsme se dost hedónsky. Čekal nás poslední večer na chalupě. Opět dobrý jídlo a pití, hraní na hudební nástroje a zpívání. A pak už nás čekala jen dlouhá cesta domů.
Výlet se nám tak líbil, že jsme se rozhodli výpravy do Banátu dělat pravidelně! V každém ročním období nabízí Banát spousta pěkných výletů a zážitků. Třeba s námi příště vyrazíš i ty!
